na Blog.cz

Pokud nevíte o čem mluvím (píšu), tak vám to velmi ráda prozradím: byla jsem přinucena účastnit se strašlivé akce zvané "Battle Night". Konalo se to v pražském klubu Abaton, a co šlo?

Rapperská akce se zakládala na souboji v rapu. Prostě vylezli vždy dva borci ve vytahaných hadrech na pódium, pod kterým stála banda dalších špatně oblečených, nalitých lidí. Oba dva dostali po 30-ti vteřinách volného prostoru pro svoji rap-tvorbu, následně to jeden z nich musel zabalit a ten druhý postoupil do dalšího kola. Vzhledem k tomu, že rapovali na velmi hlasité tuc-tuc-tuc, nebylo jim ani trochu rozumět. Navíc tam ti ostatní lidé v jednom kuse vřeštěli, takže nebyla ani šance cokoli zaslechnout. Vzpomínám si na jeden moment, kdy se na mě po chvilce se širokým úsměvem otočila kamarádka se slovy: "Rozumněla jsem mu jenom "ho*no"," a já na ni se stejným přiblblým úsměvem: "Jo, já taky!"

Poslední dobou jsem nějak moc zaneprázdněná - každý den lítám někde venku, přestože mi počasí poslední týden moc nepřálo. Teda, dnes to vypadá slibně - slunce pálí......sakra, asi bych měla sundat ty černé kalhoty......to pálííí.....

Dobrý, nevyplácí se sedět u okna, do kterého tolik praží slunce :-).

Teď k věci - už k tomu došlo. Už jsem o tom psala, už to bylo....sakra, proč píšu takhle nesmyslně? Prostě jsem měla NAROZENINY!!!

Teď je mi konečně oněch slavných sladkých sedmnáct. Prostě nejlepší věk - doufám, že následující rok bude stát za to čekání. A pokud ne, tak osmnáct už určitě ano :D.

Úterky opravdu za ten pendrek stojí. Jsou to dny po pondělku a do pátku ještě zbývá taková doba. Ale co s tím? Stačí zvolit socany, aby nám prodloužili víkend o pět dnů. Kdyby k tomu přihodili ještě to zrušení ranního vstávání, byla bych šťastný človíček :D.

Nedávno jsem zjistila, že u nás ve školním bufetu prodávají za 10Kč horký čaj (a docela dobrý). Jsem z toho hrozně nadšená - dneska jsem tam u té paní byla ráno zase jako na koni (mám pocit, že už mě dost dobře zná - prudím ji tam každý den). To je nebeská mana pro můj krk (ještě jsem se z toho nachlazení nevyhrabala, jak říká jedna moje kamarádka - když doktoři neví, svedou to na alergii - ale nebudu tu pomlouvat svoji doktorku, jsem přesvědčená, že měla jen ty nejlepší úmysly). Jen mě trochu štve, že i přestože jsem se snažila smrkat a šplíchat ten návykový sprej (který mi ostatně zakázal zase trochu jiný doktor), nakonec jsem ráno ze svých cereálií neměla vůbec nic. Člověk se těší na ránní snídani a nakonec ani neví, co jí - jenom prázdně přežvykuje a přemýšlí, jak asi to chutná....

Ano, už zase tu hodlám prudit se svými pokusy. Já si prostě nedám říct. Poslední dobou mě baví fotit a nikdo můj objektiv nezastaví!

Jenom jsem tak projížděla svůj archiv a tak nějak jsem zjistila, že když fotím, tak každou chvíli někam odběhnu a fotím kytičky. No jo, jsem děsně originální. Když kytky jsou tak hrozně fotogenické - pokud je nějak nemáznete, vypadají pořád jako ze škatulky. Barevné a krásné.

Polovina z nich je nepoužitelná, protože můj foťák zvládá makra s vypětím sil, takže to množství květů z blízkosti 10-ti centimetrů nedokázal zvěčnit v takové kvalitě, jakou bych si přála. Navíc se ani to okolí nenamáhá nijak pomáhat - večně je zima a mně se klepou ruce, nebo prostě fučí tak, že to s tou kytkou po několika nevydařených pokusech prostě vzdám.

Jenže, těch fotek, které by se daly použít se mi v archivu nahromadilo jaksi hodně. Vlastně mě teď počítač každou chvíli zvedá ze židle upozorněním, že mám příliš zaplácaný disk.

Rozhodla jsem se tedy, že s největší pravděpodobností stvořím jednu velkou galerii, kam ty svoje pokusy naskládám hezky všecičky a nebudu se muset piplat s tolika články. I když.....docela mě baví psát k těm fotkám i články. Přeci jenom člověk by ty své výtvory nějak obhájit měl......takže s těmi články přestávat nebudu, ale galerii vytvořím.....možná.....až se k tomu dokopu.....což může trvat dlouho :-D.

Tak, abych to už tak neokecávala, dám sem aspoň část té své kytko-fotodokumentace. A pokud byste chtěli vědět, co je to za druhy, tak ve velké většině si jsem jistá jedním - nemám ponětí (no, když tak na to tak koukám, myslím, že některé názvy bych snad dohromady dala) :D.

Poslední dobou to tu tak nějak zanedbávám. Ne, že bych to dělala úmyslně. Prostě nemám čas, tak se s tím smiřte :-).

Dnes na mě zase dolehla má naprosto šílená nálada. Je to se mnou jako na kolotoči - v jednu chvíli jsem strašně nešťastná, že se mi ta má tzv. alergie (doktorka mi to namluvila) zhoršila natolik, aby mi máma zakázala tu včerejší přespávačku ve škole, další chvíli tancuju jako blázen kvůli tomu, že díky maturitám v následujících dvou týdnech nás budou učitelé zanedbávat mnohem víc, než by si asi přáli. Můj rozvrh mi nehrozí žádnou šílenou odpoledkou takže pohodička. Navíc budu mít ve čtvrtek narozeniny - bude mi sladkých sedmnáct. To je tak krásný věk! Podle mě, jedna z nejlepších etap života - člověk není ještě plnoletý a nemá tudíž tolik odpovědnosti, ale zároveň je dost starý na to, aby se se svým věkem chlubil ostatním. No, nepodařilo se mi to tak hezky vysvětlit, ale věřím, že je to jasné dost! :D

Konečně to mám za sebou. Nejhorší den tohoto týdne....skoro....

Ještě musím přežít zítřek a pak už snad bude jenom zewl.

Abych se přiznala - zrovna teď se do toho článku nutím. Ne, fakt. Jsem teď zrovna v takovém zajímavém rozpoložení. Jedna část mého já mě v jednom kuse nabádá, abych začala tančit na tu písničku, co mi tu zrovna hraje. Ta druhá část je příliš zaneprázdněná přemýšlením o ničem. Je to tak.

Správně, byl pátek - tedy nejlepší den v týdnu. Sice je škola, ale přesto už člověk cítí ten úžasný nátlak víkendu!

Ale včerejší pátek byl tak trochu jiný. Jak už jste si asi všimli z nadpisu, včera se na naší škole konalo "poslední zvonění".

A jak už to tak bývá - ten den se všichni, hlavně teda maturanti, zblázní. :-)

--------------

Mám prostě bezva náladu, co jsem se vrátila ze Slovenska. Co je na tom tak špatného? Proč se mě všichni ptají, jestli jsem v pohodě?

Všichni kolem mě si v jednom kuse na něco stěžují, proč bych tedy měla i já? Oni pořád samé: "Ach jo, zase pondělí..", "Já jsem tak tlustá!", "Proč v jednom kuse píšeme písemky?", "Příští týden bude na ho*no!"

Jak mám v tom blázinci přežít? No tak píšeme, a co jako? No tak jsem se nic neučila, a co jako? No tak nejsem dokonalá, a co jako?